Dětský spánek je zcela přirozená potřeba. Od šesti měsíců do 7 let umí děti spát 10 hodin v kuse. Jenže my jim to kazíme. Především večerními rituály. To, co děláte večer, když dítě usíná, po vás často chce v noci kdykoli, když se během spánkových fází budí. Náprava je vcelku jednoduchá a rychlá, prostě přestanete s usínáním dítěti pomáhat, během pár dní se to samo naučí.
Jak probíhá výuka spánku?
-můžete být u dítěte a číst mu, držet ho za ruku, ale jen 15-30 minut, pak rituál končí a dítě by mělo zůstat samo
-když se dítěti nechce spát, nenuťte ho, ale vysvětlete mu, že společný čas s rodiči už skončil, a že má zůstat ve svém pokoji
-pokud dítě z pokoje utíká za rodiči, vracejte ho zpět, nám pomohla metoda „zavřených dveří“ (Utíká dítě z pokoje? – dveře zůstanou zavřené. Neutíká? – dveře jsou otevřené)
-rodiče musí být důslední a shodnout se na postupu při ukládání
-nenuťte dítě spát a být v posteli, když se mu nechce (postel by měla být opravdu jen na spánek, ne jako trest)
-nedávejte dítě spát ani moc brzy, ani moc pozdě
-před spaním dítě moc nevzrušujte, vše dělejte v klidu, potichu
-když dítě po uložení pláče, vracejte se k němu, ale už moc nemluvte, nevytahujte ho z postýlky, jen ho krátce ujistěte, že jste poblíž (na začátku kratší interval, pak ho prodlužujte, 5-10-15-20minut a pak třeba po 20ti minutách)
-v noci nekojte (platí pro děti od 6ti měsíců), nekrmte, nepodávejte dudlík, nenoste dítě v náručí, nevyprávějte mu
-alespoň 4 hodiny před večerním spaním nesmí dítě spát, žádný pozdní odpolední šlofík
-děti od půl roku do sedmi let spí zhruba 10 hodin za noc, takže si jednoduše spočítáte, v kolik vstanou podle hodiny, kdy usínají, tyhle časy se dají dětem posouvat
-někdy spí děti moc přes den a nechce se jim pak spát v noci (zrušte jim denní spánek nebo ho zkraťte)
-nenechte dítě při učení se spaní plakat, pokud: je nemocné, nejste v psychické pohodě, nejste zajedno s partnerem v postupu
– nechte dítěti v pokoji svítit noční světýlko, aby se nebálo
Pingback: S dětma furt zavostřuju na štěstí | Maminátor
Pingback: S dětma furt zavostřuju na štěstí | Maminátor