Můj muž coby chlapeček, no nebyl sladkej?
Je to všechno z R+R metody, tedy ze semináře „Respektovat a být respektován“.
1.Nelze vychovávat autoritativně a pak očekávat, že se děti budou chovat demokraticky.
2.Když děti nemají jasné hranice, ztrácejí pocit bezpečí.
3.Dítě, které se špatně chová, se většinou špatně cítí.
4.Dětem vadí stejné chování jako nám, ale neumí se účinně bránit, řeší to křikem, pláčem, vzdorem.
5.10 způsobů, jak špatně mluvit s dítětem: výčitky, kritika, citové vydírání, zákazy, příkazy, nálepkování, vyhrožování, křik, dávání za vzor, ironie.
6.Kritikou nikoho nenaučíme, jak věci zlepšit.
7.Předškolní děti si neumí představit „nesahání“, „nelítání“, ale slyší „sahej“, „lítej“.
NE: „Nelítej po těch schodech.“ vs. ANO: „Na schodech je lepší držet se zábradlí.“
8.MÝTUS: Když řekneme dětem či dospělým, co nemají dělat, logicky si myslíme, že budou vědět, co dělat mají.
9.Problém, kterému věnujeme pozornost, se zhoršuje.
10.Dítě si o sobě vytváří obraz hodně podle toho, co o něm dospělí říkají (neříkejme o nich ani z legrace „tlusťoch“, „nešika“, „ňouma“ ap.).
11.Výchova by neměla připomínat výjimečný stav, neměli bychom bojovat s dětmi, ale jít s nimi ruku v ruce.
12.I nám dá zabrat nereagovat agresí na urážky, děti ale jiné prostředky, jak se bránit, nemají.
13.Děti do 10 let nerozumí ironii (slyší „Ty jsi náš slavík“, ale nechápou, když tak dobře zpívají, proč se u toho rodiče tváří tak kysele).
14.Ironické chování autorit, jako jsou učitelé, vybízí k šikaně (já si z Pepíka dělám srandu, vy můžete taky, a koho urážíme, toho můžeme i bít).
15.Budujte v dětech sebeúctu, kdo si váží sám sebe, nedělá věci, kterými by klesl ve svých očích.
16.Výchova je jako hra „pošli to dál“, když křičíte a bijete, vaše dítě bude na jiné taky křičet a bít je. Nebo se nechá bít a okřikovat. Tak to přeci dělali táta a máma, tak to má být.
17.Popis + Co s tím uděláme? = jedna ze základních komunikačních strategií. NE: Ty sis neuklidil kolo?!“ vs. ANO: „Kolo zůstalo před domem a začíná pršet, co s tím?“
18.Dobré jsou INFORMACE („Tohle děláme tak a tak…“, „Pomůže, když…“). Pomáhají porozumět řádu a zákonitostem, podle nichž se lidé řídí.
19.Informace stejně jako popis nehodnotí člověka, ale popisuje situaci. NE: „Sundej si ty holínky!“ vs. ANO: „Když jsou holínky špinavé, nedávají se do tašky, protože by ji umazaly“.
20.Aby se dítě naučilo věci dělat správně, nemusí znát všechna „TAKHLE NE“, ale musí znát co nejvíc „TAKHLE ANO“.
21.Skvělé je DÁT NA VÝBĚR, učí děti rozhodovat se a být zodpovědný. ANO: „Vezmeš si svetr nebo mikinu?“ nebo „Uklidíš myčku nebo zaliješ kytky?“
22.Uklízení je pro malé děti mentálně těžké, dlouho musíme uklízet s nimi.
23.Nenutíme předškolní děti půjčovat věcí, mentálně na to nemají a mají právo prožít si vlastnictví.
24.Neříkáme dětem, že „PROSÍM“ je kouzelné slovíčko, pak si myslí, že díky němu dostanou vše.
25.Místo výčitek můžete VYJÁDŘIT svá přání, očekávání, pocity. NE: „Tys zase neuklidil ty ponožky?“ vs. ANO: „Přála bych si, aby věci na vyprání byly vždy v koši.“
26.Používáme tzv. JÁ-VÝROK, kterým ulevíme svým emocím, mluvíme o sobě, neútočíme na dítě. „Jsem zklamaná, když se nedodržují dohody.“ nebo „Nemám ráda taková slova.“
27.K já-výroku je dobré přidat informaci, proč ta která situace vadí a jak by se měla lépe řešit. ANO: „Nelíbí se mi křik, bolí mě z něj hlava.“
28.Omluvu chápou děti až od pěti let, do té doby se za malé dítě omlouvá dospělý. ANO: „Martínek ti chce říct, jak ho to mrzí.“
29.Nepřijímáme žalování předškolních dětí. ANO: „Vy dva víte, jak to bylo, tak si to vyjasněte.“
30. Když je dítě rozrušené, rozumné argumenty nevnímá, pomůže empatie. ANO: „Ty bys chtěla páreček, já vím…“ Opakovat, dokud se dítě neuklidní.
31. Alternativa k trestům je vysvětlit následky. NE: „Zase si rozlil pití, už mě štveš.“ vs. ANO: „Pití je dobré dávat před talíř, abychom do něj omylem nedrcli.“
32. Když něco odebereme, musíme něco jiného nabídnout. ANO: „Nekřičte v autě, nemůžu se soustředit, ale můžeme hrát nějakou slovní hru.“
33. Dáváme hodně příkazů, cizinci si občas myslí, že nejčastější české jméno je NECHTOHO.
34. Jak uklidnit děti při nákupech v obchodě? Pravidlo: vždy si mohou vybrat jednu drobnou radost.
35. Řešit jen TADY A TEĎ, nevracet se do minulosti a ke starým chybám.
36. Učte děti zvládat stres – dejte jim něco, čím můžou v rozčilení bouchat, co můžou mačkat.
37. Neraďte lidem, co mají dělat. Každý člověk má řešení svých problémů v sobě, rady jiných jsou jejich řešení.
38. Emoce nemůžeme hodnotit jako správné nebo nesprávné. NE: „Nic si z toho nedělej“, „Nebuď naštvaná“, „Neboj se!“
39. TREST dítěti říká: zaplatilo jsi odpustek, máš to za sebou a můžeš začít zase zlobit.
40. Hlavním problémem trestů je to, že aby byly účinné, musejí se stupňovat. Kam až chcete zajít?
Maminátor 