Deník Maminátorky – Kapitola 13. ″Vítězství hmoty nad duchem“

Dokumentace mého vítězství

Stařecká demence má evidentně sourozence. Středněvěkou demenci. Já ji mam. Nejdřív jedu na svatbu a jdu spát pod 2D stan (bez zapomenutých tyček a kolíků), nevezmu si s sebou fén, takže na hlavě celou svatbu nosím klobouk, no a dnes v den synových 4. narozek zapomenu na jeho školkový výlet, na který se těší týden. Zajedu si do alzheimer centra zamluvit lůžko, už je čas… Protože jsem prostě bůmatka (odkaz zde).

Jako klobouček mě rozesmál, stan už trochu vyděsil, ale spaní pod širákem a pak v autě bylo docela cool. Dnešní stíhačka Praha/Milovice, kam školkový autobus odjel s dětmi příčetných rodičů do zábavního parku Mirákulum, už mi vypnul mozek. Hmota zvítězila nad duchem a jela a jela, nevěda kam.

Stíhací závod Praha/Milovice mohl začít

Před školkou jsem autobus nestihla, volala jsem kámošce, co tam učí, ta mi dala číslo na paní učitelku, která je v busu s dětmi, ne s mými ovšem…, ta mi řekla, že jsou na jižní spojce a jedou směr Milovice… Tam, odkud zdrhlo 50 000 ruských vojáků a kde jsem kdysi sama bydlela s jedním ze svých omylů, teď bylo místo, kam jsem se prostě musela dostat.

Bulela jsem, nadávala každému řidiči, který neměl stejnou potřebu jet kilem po městě jako já, přibržďovala jsem na spojce každej bus, kde jsem čula třídu našeho malého lehce vyděšeného oslavence. První přibržděný bus byl prázdný, ze druhého na mě koukali poněkud vyděšení důchodci, proč na ně mávám. Měla jsem chuť si přisednout a nechat se uspat nějakejma pilulema na nervy… Ale hmota vítězila nad duchem dál.

Revenant a Meresjev to taky nevzdali

Jako Revenant jsem uháněla po spojce a najednou si uvědomila, že jestli je chci dohonit nebo přijet za nima k Mirákulu, měla bych vědět, kudy jet… Muž mi po mobilu zkropeného slzami poradil Hradeckou dálnici a už jsem po ní frčela, žádnej bus na dohled. Že se dá hezky sjet až těsně u Milovic, nevím, takže jsem jela pěknejma oklikama přes Lysou nad Labem a tak…

Zpívala jsem si jako Meresjev v jedné divadelní hře: „Kde mám nohy, kde mám nohy, tam u další borovice…“ a kalila to po dálnici stírajíc si z očí potoky slz. Vzadu oslavenec. Ani nedutal. Když hmota začala prohrávat, duch volal manželovi a bulel jak želva „jedu domu, vzdávám to, nevím, kde jsem a kam jedu…“. Pak zas volant chytla hmota a dupla na plyn. Docházela nafta, ani to mě nezastavilo. Nevěřili byste, s jakou upřímnou radostí jsem uviděla první velkou a dobře viditelnou ceduli Mirákulum… Říkala jsem dozadu, my to dáme, broučku, my to dáme, neboj… Nevím přesně, koho jsem uklidňovala víc… Před Mirákulem jsem brzdila smykem a oslavencovi spolužáci zrovna vystupovali z autobusu.

Náš oslavenec Jáchym, kterému jsou dneš 4, se svým kamarádem Mikešem.

Vítězství hmoty nad duchem, hotový Mirákulum

Oslavenec dostal vestičku, já se omluvila, že má jen holínky (zcela promočené tenisky z včerejšího slejváku zůstaly doma), že nemá batůžek, 2x svačinku ani pití. Klepal se mi hlas, takže hodný pan řidič dal našemu synkovi svou vlastní láhev s pitím, spolužák půlku svačinky a vše se vešlo do batůžku oslavencova kamaráda Mikeše. Řidič se smál, že prý ještě přijíždí jeden tatínek. Hmota vyhrála nad duchem a já se dověděla, že jsem druhej největší blbec v Braníku…

Hotový Mirákulum… A jedu v klidu pomalu dom, i když vlastně nevím, kudy…

Nejsem Bridget Jones, nejsem moderní fotr, nejsem Anna Franková, nejsem malý poseroutka, ani Dita P., ani kocourek Modroočko, ani Ostravak, ani upír, ale jedno máme společné, my všichni máme svůj deník. Já si jeden papírovej psala od puberty asi 10 let a mám ho dodnes schovanej, druhej onlinovej si píšu tady na blogu. Nehlídám si v něm kila, nevařím, nezlobím, hledám štěstí, rovnováhu, lásku, nacházím a ztrácím, hledám práci, tvořím, hořím. Můžete hořet spolu se mnou.

Celý deník Maminátorky:

Deník Maminátorky – Kapitola 1. „O ochočených snech“ (odkaz zde)
Deník Maminátorky – Kapitola 2. „V kavárně před pracovním pohovorem“ (odkaz zde)
Deník Maminátorky – Kapitola 3. „Byla jsem reportérka i dělnice, čím budu teď?“ (odkaz zde)
Deník Maminátorky – Kapitola 4. „Při pohovoru jsem málem zabila budoucího šéfa“ (odkaz)
Deník Maminátorky – Kapitola 5. „Můj životní úspěch? Růžovej králík“ (odkaz zde)
Deník Maminátorky – Kapitola 6. „A není lepší to prožít?“ (odkaz zde)
Deník Maminátorky – Kapitola 7. „Mí kámoši ze západu: Francouzka“ (odkaz zde)
Deník Maminátorky – Kapitola 8. „Byla jsem strážkyně draka“ (odkaz zde)
Deník Maminátorky – Kapitola 9. „Záblesky happinessu“ (odkaz zde)
Deník Maminátorky – Kapitola 10. „Naše noční můry“ (odkaz zde)
Deník Maminátorky – Kapitola 11. „Mám v sobě ženu 1,2 a 3“ (odkaz zde)