Dcera si užila letní příměstský tábor s 60 hodinami angličtiny

Dcera Bertička chodila v červenci týden na příměstský tábor s angličtinou v jazykovce Spěváček, mají po Praze 4 odnože. Dopolko mají děti program s rodilým mluvčím (za 5 dní celkem 20 hodin), odpo chodí na výlety (40 hodin prožitkové angličtiny v terénu). Když se to sečte, je to celkem 60 hodin angliny, což je super. Berta byla nadšená a krásně se rozmluvila.

Dcera s námi byla 2 x v USA a tam se vždy taky trochu rozmluvila, ale pár týdnů po návratu zase její angličtina zamrzla. Během týdne, kdy chodila na tenhle tábor, jsme ji slyšeli mluvit anglicky nejvíc. Naučila se víc slovíček než za dva roky angličtiny na základní škole. Možná i proto, že vše probíhalo formou hry, aktivit, dopoledne sice děcka bývala v učebnách, ale hned po obědě měli každý den bezvadný program. A k tomu se stále mluvilo anglicky.

V pondělí byla děcka v muzeu Lega, v úterý v pražské ZOO, ve středu na Vyšehradě, ve čtvrtek v Dinoparku tuším a v pátek v planetáriu. Super program a dítko toho zažilo… Vodila jsem ji tam ráno v půl 9  chodila pro ni večer v půl 6. Tábory probíhají celé léto a ještě berou děcka. Za nás palec nahoru a mohu vřele doporučit.

Hello

Dinopark

Na zmrzlince cestou z planetária

Bertička v planetáriu

A zas Bertička v planetáriu

Hravá výuka ji asi překvapila, mile:)

Učebny na Míráku

Advertisement

Jak se zbavit vší bez chemie, praní a vybírání hnid

Kouzelný všiváček zvaný Nit Free Terminator je z Argentiny a dováží ho sem jedna máma, která taky dlouho bojovala s všivým parazitem. Pak jí někdo půjčil „všiváka“ a byla z něj tak nadšená, že ho teď prodává. Na svých stránkách Bez vší (odkaz zde) prodává kouzelné všiváčky i s poštovným za něco málo přes 300 Kč. Ušetříte ale na odvšivovacích šampónech, ty už nepotřebujete. Nikdy. Mám otestováno a funguje to výborně. 

Maminator testoval Terminator

Zažila jsem vši teprve 2 x, ale nesnáším je, jak se jen řekne to slovo, už se drbem celá rodina. Jela jsem poprvé vše podle mého prvního všivého článku (odkaz zde). Takže šampóny pro celou rodinu tak za 700 Kč, hlavu pod pytel, pak vyčesávání (třeba 2 hodiny denně, protože stačí jedna hnida, z tý se po tejdnu narodí veš a ta naklade 80 hnid a jste v pr…), praní všeho a za tejden všechno znovu. Poprvé jsem přehlídla pár hnid a vši se 2 x vrátily. Zbavili jsme se jich až po třech týdnech…

Na všivák jsem byla hodně zvědavá. že by to šlo bez chemie? Bez mastných hlav a vybírání hnid jako v pavilónu opic? Testovala jsem ho uprostřed cyklu druhých vší v naší rodině. Po prvním týdnu mnohahodinového vybírání hnid jsem všivákem synovi našla ještě 5 a dceři po 9 dnech od nakažení dokonce jednu živou, právě vylíhlou veš. Přes to, že jsem měla pocit, že jsem oběma dětem vybrala hlavu naprosto dokonale, myla jim ji několikrát odvšivovacími šampóny a tak.

Nit Fee Terminator: jak funguje?

Na zubech hřebenu jsou patentované mikrospirály, na kterých se zachytí nejen vši, ale dokonce i hnidy. A jak jsem se sama přesvědčila, tak i úplně miniaturní hnidy viditelné jen pod lupou. Díky kondicionéru se vši buď udusí nebo minimálně přidusí, takže je pak lehce z hřebene sundáte. Proč se u nás běžně neprodává? To by farmaceutické firmy přišly o prachy za všechny ty pitomý šampóny, v zahr se prý tenhle či podobné hřebínky běžně prodávají…

Na krátké vlasy stačí nalít trochu rozčesávače/kondicionéru, dlouhé jsme museli umýt obyč šampónem a pak kondicionérem. Po pár tazích vlasama jsme utírali hřebínek do bílého ubrousku a kontrolovali nález lupou. Celý hřebínek jsme pak kartáčkem vyčistili a uložili. Místo bedny šampónů, všiváčků a spousty nástrojů už nám teď stačí jen tenhle jedinej hřeben.

Maminator.cz testoval Nit Free Terminator, skvělý všivák bez chemky

A teď jedna bomba: nemusíte ani nic prát!

Cituji přímo ze stránek Bezvší.cz:

Uklízet a desinfikovat celou domácnost kvůli vším nemusíte
Opravdu. Mám to ověřené přímo od docenta z katedry parazitologie. Vši nejčastěji přelézají rovnou z hlavy na hlavu (přímým tělesným kontaktem, obratem půjčeným hřebenem, čepicí…) Jinde než ve vlasech nepřežijí víc než 24 hodin, ale už po pár hodinách jsou kvůli podchlazení a dehydrataci neškodné (nelezou, nesají a zpátky na hlavu nevlezou). Riziko, že chytnete veš třeba ze sedačky, nebo polštáře je prakticky nulové. Věci, kde se mohou živé vši vyskytovat, stačí jen na 24 hodin odstavit. Nevyvařovat, nedesinfikovat, nešílet…  

No a pak je třeba prevence. Tak jednou za 1-2 týdny pročesat na sucho vlasy. Když je hlava již nakažená, pak to chce česat na mokro. Ale četla jsem desítky pochvalných recenzí mamin i otců, kteří si pořídili všiváček Terminátor přede mnou, že když občas hlavy kontrolují, nikdy už nedochází k větším katastrofám. Koupíte ho jednou a máte navždy pokoj.

Doplněno v květnu 2018: Tak zas oba kusy chytly vešky. Měla jsem podezření, že jsem zahlídla u syna minihnidy, tak jsem ho vyčesala na sucho. Nepomohlo to. Našla jsem živou vešku, tak jsem mu umyla hlavu a dala kondicionér a vyčesala na morko 5 ks a 20 hnid. No a zas mám snad na čas pokoj…

Maminátor v číslech

V tento den se změnil můj život, i druhé dítě začalo chodit do školky.

Tak jsem si na konci ledna 2017 prohlídla statistiky a můj blog si vede zajímavě. Na mateřské jsem psala a psala. Celkem jsem tu dodnes vypublikovala 300 článků. Dneska už pracuju a není na to moc čas, tak přihodím něco jen sem tam. Ale co číst evidentně je, protože denně sem nějakých 300 lidí přijde. Za to jsem moc ráda. 

Celková čísla 2012-konec ledna 2017

• četlo mě celkem 160 000 lidí
• denně sem teď chodí 300 lidí
• pohledy VIEWS: 330 000
• čtou mě lidi ze 140 zemí světa

3 nejčtenější články vůbec:

1. 23 000 Vánoce z perníku (odkaz zde)
2. 22 000 Vši, jak se jich zbavit a jak je nedostat (odkaz zde)
3. 8 000 Kočárek Phil and Ted (odkaz zde)
4. 7 500 Jak skákat gumu: zábava Husákových dětí (odkaz zde)

Blog Maminator vznikl v roce 2012. Byla jsem na mateřské a hrabalo mi. Kolem dokonalý matky, jen já neměla talent. Tak jsem o tom začala psát. S humorem, nadhledem. Někdy i podhledem. Byla jsem upřímná a blog se stal mou psychoterapií. Potěšila jsem hodně matek, které se stejně jako já bály, že jsou na to samy, a že jsou jediné na světě, které kde co zvrtají.

Teď už je našim dětem mnohem víc a prvních těžkých 5 let máme za sebou. Dcera chodí do školy, syn už do druhé školkotřídy. Já normálně zas pracuju a užívám si života. Blog už není ventil a únik, ale občasné potěšení z psaní jen tak do kapsy. Podělení se s lidmi o úžasné a vychytané věci, jež v životě potkávám a nacházím. Snad vás bude bavit stejně jako doposud. Díky, že mě čtete.

 

Kurz ZDrSEM MAMA: první pomoc zážitkem

Byla jsem na celodenním kurzu první pomoci u dětí. Nebylo to nudné poslouchání něčeho, co člověk stejně hned zapomene, na všechno jsme si sáhli, vše si pořádně vyzkoušeli a díky zážitkové formě výuky na to nikdy nezapomenu. Doporučuju každému podobný kurz absolvovat a zatím tu pro vás mám alespoň tento článek.

ZDrsem MAMA je kurz první pomoci u dětí. Těžištěm výuky je zážitek, základem pak praktický nácvik. Co si pod tím představit? Třeba nás tam rozdělili do dvojic a postupně nás posílali do různých místností.

Já šla do koupelny, kde jsem uslyšela pláč. Ve sprchovém koutě byla jedna z lektorek, byla celá od krve, na dlani měla přidělanou velmi realisticky vypadající ránu, ze které prýštila krev jako při tepenném krvácení. My jí měli nějak pomoci a pak nám lektoři řekli, co jí bylo, a jaké řešení by bylo v tu chvíli nejlepší. Měla jsem tak trochu pocit, že se to děje doopravdy.

V tu chvíli mi nastartoval adrenalin a vše se lépe uložilo do mozku. Teď už vím, že když má někdo tak silné krvácení, zavolám sanitku, vezmu si rukavice, abych nic nechytla, a pak ránu zmáčknu přesně v místě, odkud krev teče, a počkám na příjezd sanitky. Kdybych to fačovala a tlačila přes to, nevidím do rány, čili lepší bez fáčů a mít dokonalý přehled, zda to ještě teče nebo ne. Rukavice jsme na kurzu dostali jako dárek a já už je nosím v malé krabičce u sebe v tašce. Člověk nikdy neví, kdy se budou hodit.

U první pomoci platí obecná pravidla, jak postupovat, a co udělat vždy, když někomu jde o život a mohl by zemřít dřív, než přijede sanitka.

Jádro výuky první pomoci tvoří 3 kroky/3 R

1. Rozhlédni se
2. Reaguj
3. Rozmýšlej

1_Rozhlédni se

Když přijdete na místo nehody, nejprve se rozhlédněte a zjistěte, zda vám nehrozí nějaké nebezpečí, pak zda nehrozí nějaké nebezpečí zraněnému. Třeba u autonehod se často stane něco i tomu, kdo jde někomu jinému pomoci. Je to jako v letadle, kde se říká, že v případě nebezpečí si dýchací masku nejprve nandává rodič, až pak ji dá dítěti. Buďte sobečtí.

Z toho, co vidíte kolem, si zkuste vydedukovat, co se mohlo stát: když je tam člověk v bezvědomí a vedle leží žebřík, mohl zraněný spadnout z výšky, atd. Když tušíte, co se mohlo stát, tušíte možná i, jak je ten člověk poraněný. Když jsou kolem lidi, zeptejte se jich, co se stalo. Když je pro vás situace bezpečná, zjistěte, zda je tam lékárnička, lidi, kteří by vám mohli pomoci, zda u sebe máte mobil, abyste mohli zavolat sanitku.

2_Reaguj

Než zavoláte záchranku, je potřeba zjistit, zda je zraněný člověk při vědomí, zda dýchá a zda nějak vážně nekrvácí. Pokud to vypadá na bezvědomí, nejprve s ním lehce zatřeste a zavolejte na něj. Když nereaguje, položte ho na záda a zkontrolujte dech. Aby mu nezapadl jazyk, zakloňte mu hlavu a držte ji pak za bradu zakloněnou až do příjezdu sanitky.

Nemusíte do pusy koukat, pokud si sami zkusíte hodně zaklonit hlavu, zjistíte, že nemůžete polknout a jazyk může zapadnout jedině v pozicích, kdy můžete polykat. Druhou ruku položte na břicho a počítejte do deseti, měl by se 1-2x nadechnout. Pokud nedýchá, zavolejte sanitku a pak začněte s resuscitací až do jejího příjezdu.

3_Rozmýšlej

Když je zraněný člověk při vědomí, povídám si s ním a z toho dedukuji, jak mu mohu pomoci. Když je v bezvědomí, resuscituji až do příjezdu sanitky. 

3 pilíře přežití: vědomí, dýchání a krevní oběh

Vědomí, dýchání a krevní oběh jsou propojené a jedna bez druhé nefunguje. Když člověk ztratí vědomí, hrozí, že srdce přestane tlouct a hnát krev tělem. Když někdo silně krvácí, je ohroženo vědomí i tlukot srdce. Prostě jsou to tři pilíře, když se hroutí jeden, hroutí se celá stavba. Takže o tyhle tři věci nám jde.

K čemu je potřeba resuscitace

Resuscitaci jsem vlastně vůbec nerozuměla, myslela jsem si, že se mi poraněný při resuscitaci zázračně probere pod rukama, ale když je prý někdo v bezvědomí, potřebuje nahodit srdce defibrilátorem. Resuscitace jen pomáhá okysličovat tělo. My mačkáme srdce a to rozhání okysličenou krev tělem. Po určitý čas stačí jen masáž srdce, protože v krvi je ještě zbytkový kyslík, při delší resuscitaci je ale dýchání z úst do úst nezbytné.

Deník Maminátorky – Kapitola 13. ″Vítězství hmoty nad duchem“

Dokumentace mého vítězství

Stařecká demence má evidentně sourozence. Středněvěkou demenci. Já ji mam. Nejdřív jedu na svatbu a jdu spát pod 2D stan (bez zapomenutých tyček a kolíků), nevezmu si s sebou fén, takže na hlavě celou svatbu nosím klobouk, no a dnes v den synových 4. narozek zapomenu na jeho školkový výlet, na který se těší týden. Zajedu si do alzheimer centra zamluvit lůžko, už je čas… Protože jsem prostě bůmatka (odkaz zde).

Jako klobouček mě rozesmál, stan už trochu vyděsil, ale spaní pod širákem a pak v autě bylo docela cool. Dnešní stíhačka Praha/Milovice, kam školkový autobus odjel s dětmi příčetných rodičů do zábavního parku Mirákulum, už mi vypnul mozek. Hmota zvítězila nad duchem a jela a jela, nevěda kam.

Stíhací závod Praha/Milovice mohl začít

Před školkou jsem autobus nestihla, volala jsem kámošce, co tam učí, ta mi dala číslo na paní učitelku, která je v busu s dětmi, ne s mými ovšem…, ta mi řekla, že jsou na jižní spojce a jedou směr Milovice… Tam, odkud zdrhlo 50 000 ruských vojáků a kde jsem kdysi sama bydlela s jedním ze svých omylů, teď bylo místo, kam jsem se prostě musela dostat.

Bulela jsem, nadávala každému řidiči, který neměl stejnou potřebu jet kilem po městě jako já, přibržďovala jsem na spojce každej bus, kde jsem čula třídu našeho malého lehce vyděšeného oslavence. První přibržděný bus byl prázdný, ze druhého na mě koukali poněkud vyděšení důchodci, proč na ně mávám. Měla jsem chuť si přisednout a nechat se uspat nějakejma pilulema na nervy… Ale hmota vítězila nad duchem dál.

Revenant a Meresjev to taky nevzdali

Jako Revenant jsem uháněla po spojce a najednou si uvědomila, že jestli je chci dohonit nebo přijet za nima k Mirákulu, měla bych vědět, kudy jet… Muž mi po mobilu zkropeného slzami poradil Hradeckou dálnici a už jsem po ní frčela, žádnej bus na dohled. Že se dá hezky sjet až těsně u Milovic, nevím, takže jsem jela pěknejma oklikama přes Lysou nad Labem a tak…

Zpívala jsem si jako Meresjev v jedné divadelní hře: „Kde mám nohy, kde mám nohy, tam u další borovice…“ a kalila to po dálnici stírajíc si z očí potoky slz. Vzadu oslavenec. Ani nedutal. Když hmota začala prohrávat, duch volal manželovi a bulel jak želva „jedu domu, vzdávám to, nevím, kde jsem a kam jedu…“. Pak zas volant chytla hmota a dupla na plyn. Docházela nafta, ani to mě nezastavilo. Nevěřili byste, s jakou upřímnou radostí jsem uviděla první velkou a dobře viditelnou ceduli Mirákulum… Říkala jsem dozadu, my to dáme, broučku, my to dáme, neboj… Nevím přesně, koho jsem uklidňovala víc… Před Mirákulem jsem brzdila smykem a oslavencovi spolužáci zrovna vystupovali z autobusu.

Náš oslavenec Jáchym, kterému jsou dneš 4, se svým kamarádem Mikešem.

Vítězství hmoty nad duchem, hotový Mirákulum

Oslavenec dostal vestičku, já se omluvila, že má jen holínky (zcela promočené tenisky z včerejšího slejváku zůstaly doma), že nemá batůžek, 2x svačinku ani pití. Klepal se mi hlas, takže hodný pan řidič dal našemu synkovi svou vlastní láhev s pitím, spolužák půlku svačinky a vše se vešlo do batůžku oslavencova kamaráda Mikeše. Řidič se smál, že prý ještě přijíždí jeden tatínek. Hmota vyhrála nad duchem a já se dověděla, že jsem druhej největší blbec v Braníku…

Hotový Mirákulum… A jedu v klidu pomalu dom, i když vlastně nevím, kudy…

Nejsem Bridget Jones, nejsem moderní fotr, nejsem Anna Franková, nejsem malý poseroutka, ani Dita P., ani kocourek Modroočko, ani Ostravak, ani upír, ale jedno máme společné, my všichni máme svůj deník. Já si jeden papírovej psala od puberty asi 10 let a mám ho dodnes schovanej, druhej onlinovej si píšu tady na blogu. Nehlídám si v něm kila, nevařím, nezlobím, hledám štěstí, rovnováhu, lásku, nacházím a ztrácím, hledám práci, tvořím, hořím. Můžete hořet spolu se mnou.

Celý deník Maminátorky:

• Deník Maminátorky – Kapitola 1. „O ochočených snech“ (odkaz zde)
• Deník Maminátorky – Kapitola 2. „V kavárně před pracovním pohovorem“ (odkaz zde)
• Deník Maminátorky – Kapitola 3. „Byla jsem reportérka i dělnice, čím budu teď?“ (odkaz zde)
• Deník Maminátorky – Kapitola 4. „Při pohovoru jsem málem zabila budoucího šéfa“ (odkaz)
• Deník Maminátorky – Kapitola 5. „Můj životní úspěch? Růžovej králík“ (odkaz zde)
• Deník Maminátorky – Kapitola 6. „A není lepší to prožít?“ (odkaz zde)
• Deník Maminátorky – Kapitola 7. „Mí kámoši ze západu: Francouzka“ (odkaz zde)
• Deník Maminátorky – Kapitola 8. „Byla jsem strážkyně draka“ (odkaz zde)
• Deník Maminátorky – Kapitola 9. „Záblesky happinessu“ (odkaz zde)
• Deník Maminátorky – Kapitola 10. „Naše noční můry“ (odkaz zde)
• Deník Maminátorky – Kapitola 11. „Mám v sobě ženu 1,2 a 3“ (odkaz zde)

 

 

 

Jak jsem byla v telce

Byla jsem začátkem roku 2016 jako host ve Snídani s Novou. Tady jsou videa z obou vstupů. Téma: jak přežít mateřskou. O tom něco vím. Jsem živý důkaz toho, že se to přežít dá. Natočila jsem si to jen primitivně z archivu Novy na iPad, tak sorry za tu „vysokou“ kvalitu:)

Znakování s miminky je jako pantomima

Víte, že se můžete s vaším batoletem domluvit dávno předtím, než se naučí říkat první slova? Sama jsem s oběma svými dětmi znakovala a byla jsem proti jiným maminkám ve veliké výhodě. Zatímco ony na pláč svého potomka reagovaly řadou nabídek od dudlíku, pití, jídla, kapesníku, nejrůznějších hraček až po kontrolu plenek, mé děti moc neplakaly. Prostě mi zaznakovaly, co chtějí.

Celý článek, který jsem psala pro Babyweb.cz, najdete zde (odkaz zde)

Zoubková víla

Dceři nedávno vypadl první zub, ze školky už věděla, že některým dětem za tyhle zoubky něco nosí víla, které se říká Zoubková nebo Zubnička. S manželem vždy řešíme, co dětem říkat v situacích, jako je tahle. Lhát, nebo říct pravdu? Zhodnotili jsme situaci jako neškodnou a rozhodli se tajně vyměnit zoubek za dárek od Zoubkové víly. Byli jsme na tu situaci dosti nepřipravení, protože zatímco dcera ze školky věděla, že jí za zub dá víla dárek, my jsme o ní nevěděli téměř nic. Vy na tom budete po přečtení tohoto článku líp.

Zbytek článku, který jsem psala pro Babyweb.cz, najdete zde (odkaz zde)

Chronická zácpa u dětí? Vše začíná v hlavě

Už mi chodí obě děti do školky, tak můžu zas pořádně pracovat, hlavně píšu a píšu a píšu. Kupodivu napsat něco o dětské zácpě pro mě byl oříšek, protože o tom vím tolik a tolik jsme toho zažili, že jsem to měla dlouhý jak Lovosice. Dcera trpěla chronickou zácpou léta a nikdy z toho nejsme úplně venku, stačí trocha stresu a zas se bobek blokne. Nakonec se to ale napsat povedlo a zde je výsledek:)

Zácpa je častým důvodem návštěvy u pediatra – podle některých studií dokonce až u desetiny malých pacientů. Ale co ji způsobuje? Možná vás překvapí, že jen z 5 % jsou za ní fyzické obtíže či alergie. Na zbylých 95 % se podílí dětská psychika. Léčba přitom může trvat roky.

Odkaz na celý článek zde
http://www.babyweb.cz/chronicka-zacpa-u-deti-vse-zacina-v-hlave

Jáchymkovy vejšplechty: hlášky našeho syna

Jáchym na čarodějnickém koncertu Kašpárka v rohlíku, 4/2015

U prvního děcka, dcery Berty, jsem si zapisovala její vejšplechty (odkaz zde), a protože to dělám dodnes a vždycky mě to zpětně pobaví, začala jsem to psát i synátorovi Jáchymovi.

2,5 roku

• „sipy hají ee“ (nechci slipy na spaní)
• „děda pušu ee“ (nechci dát pradědovi pusu- měl opary)
• „já tuk“ (jsem kluk) Ty jsi fešák. „Ne, já tuk!“
• „tam“ (ségra, vždy je poblíž, ukáže na ni a řekne „tam“)
• „hajaja né“ (nechci jít spinkat)
• „ty au?“ (bolí tě něco?)
• „já au“ (zranil jsem se, mám zranění, něco mě bolí)
• „Jášum“ (Jáchym)
• „juku“ (ruku)
• „bami“ (babička a maminka dohromady, to říkala Bertička upa stejně)
• „mijuju mámu“ (miluju mámu)
• „hají ty?“ (ležíš?)
• „puša“ (pusa)
• “ já ččč“ (chce se mi čůrat)
• „já bobo“ (budu kakat)
• „hami“ (jídlo)
• „hami šušu“ (něco sladkého k jídlu)
• „já hačí“ (sednu si, chci židli, nesu si židli)
• „já ne hají“ (nechci jít spát)
• „kojo“ (kolo)
• „šipy au, šipy ne“ (tyhle slipy nechci, sou mi malý a tlačej)
• „pi!“ (spi)
• „dobrý, dobrý, velká dobrý“ (na moje první lívance)
• „táta ne pyč!“ (nesmíš jít pryč)
• „jibu ham“ (chci jíst bonbónky ve tvaru ryby, popř. jdeme nakrmit naší rybičku Betu bojovnici)
• „já výš“ (chci nahoru)
• „lika“ (lžička)
• „já doju“ (chci dolu)
• „jibo, tady máš ham, jiba hačí“ (mluvil na rybičku doma v akvárku, který jsme hodili jídlo, ale ona ležela na dně a nereagovala)
• „a tady máš au“ (když bouchnul ségru)
• „Elmo je výš, mami, Elmo je výš!“ (tím chtěl říct, že se mu nějak povedlo dát nahlas TV, ale protože zároveň objevil tlačítko MUTE, tak jsem nic neslyšela, pak mě vzal k TV a pustil MUTE a těsně před tím, než jsem ohluchla, jsem jeho větu konečně správně přeložila)
• „mámá pí“ (máma spí)
• „já šem Jášim tuk“ (já jsem Jáchym kluk, to slýcháme často, třeba mu řeknem, že je šikovnej a on rozčileně odpoví „Já Jášim tuk!“)
• Jsi kočička nebo kocourek, Jáchymku? „Já holčičí mňau“
• „Ty mňau ne, ty máma, mami“ (nehraj si na kočičku, ty jsi máma)
• „nohy au, já íhahá“ (bolej mě nohy, už bych rači jel na koni)
• „jego“ (lego)
• „kuškuš“ (kus-kus)

3,5 roku

• „umim, ale neci“
• „hojčičí bajva“ (růžová)
• „kučičí bajva“ (modrá, zelená)
• „já dělám félky bobo“ (kakám velký hovínko)
• Jáchyme, jednou vyrosteš, už nebudeš bydlet s náma, najdeš si holku a vezmeš si ji za ženu. Co tomu říkáš? „Já budu chudák.“
• uletěl mu klobouk, vítr mu ho strhl z hlavy a odfouk nahoru: „vítr ho vzal a odletěl nahoru jako děda Ojda“ (pradědeček Oldřich měl nedávno pohřeb)
• „nebíčko je až úplně nahoře, viď mami?“
• „tam obrázek hauto“ (upozorňoval na obrázek auta ve výloze papírnictví)
• chceš být Batman nebo Spiderman? „Chci být oba, cu být všechno“
• „my se studíme“ (stydíme)
• „voda se čávou“
• „jobot“
• „Tati, si blbej, potože si zamknutej. A to potom nedam tebe pusu.“ (manžel se sprchoval a byl zamčenej v koupelně a mladej za ním chtěl dovnitř)
• „Budu jít s tebou“
• „Nemůžu žít“ (když na něm ležela sestra a nemohl dýchat)
• „Mami, už vím, jak jsem se dostal k tobě do bříška, tys mě spapala a já pak spadl dolů“