Category Archives: Ostatní

Druhé těhotenství: co bylo stejně a co jinak

Standardní
Ben

Synovec Ben a v bříšku synovec Tobík

Mám několik poznatků ze druhého těhotenství. Říká se, že každé těhotenství je jiné a je to určo pravda. I když pro mě to podruhé bylo mnohem snazší, protože už jsme věděli, do čeho lezem, už jsme se tolik nebáli jako poprvé. První těhotenství bylo po potratu, na kortikoidech a prášcích na ředění krve a já se bála, abych zas o miminko nepřišla, a nechápala jsem, jak je možné, že nějaké léky vědí přesně, co udělat, aby zachránily naše další miminko. Ale už vím, že díky těmto lékům se mi narodila zdravá krásná holčička, takže tohle mě podruhé nestresovalo. Až do 6. měsíce jsem byla tak v pohodě, až mě lidi říkali, že to neberu vážně.

Předčasné stahování dělohy

Pak ale v 6. měsíci přišly obtíže, děloha se začala příliš často a příliš moc stahovat. 5-10 x, když se stáhne, to je prý ok, ale mně se stahovala nonstop s pidi pauzama vteřinovejma třeba 5 hodin, další den 3 hodiny, na vánoce se dokonce nonstop zatáhla silně na 2 hodiny…  Děloha tak blbla, že hrozil předčasný porod… To mě vyděsilo a přestala jsem zlobit a odpočinkem jsem to rozehnala. Před tím jsem u nás doma organizovala vánoce pro celou rodinu, dělala 20 litrů bramborovýho salátu, do toho jsem zkoušela v divadle pohádku, měla celodenní sobotní zkoušky a dvě večerní zkoušky v týdnu, k tomu spoustu pochůzek, práce a péči o dvouletou Bertičku…

Odpočívat, odpočívat, nohy nahoru a poslouchat svý tělo!!

Pak když jsem málem porodila nebo možná spíš potratila, jsem začala sekat latinu. V podobném případě je hlavní nepřetahovat se, nestresovat, odpočívat. A poslouchat svoje tělo, takže když si řeklo, hned sem si šla lehnout. Bertu hlídala máma moje nebo halt byla doma a já ležela a ona se nudila a řádila, moc si moje těhotenství chudák neužila…

Read the rest of this entry

Vývoj dítěte od narození do roka (ve zkratce)

Standardní

Já jako malá, byla jsem celej náš syn Jáchym…:)

První rok v životě vašeho dítěte je největší fofr a vše se vyvíjí takovým tempem, až se nám tomu někdy nechce věřit. Tady je ve zkratce základ, který v tom kterém měsíci průměrný mimino ovládá, umí. Když to zrovna nedělá to vaše, hned se nevěšte, každý mimino má jinou rychlost a potřebuje na všechno svůj čas…

Mám i dlouho verzi pro každej měsíc, ale tu musím teprve zpracovat, až bude, hodim to sem.
1. měsíc

Dítě se adaptuje, moc neslyší, vnímá barvy i tvary, vidí k mámině tváři a vzhůru nohama, matku pozná čichem, reakce jsou reflexivní.
2. měsíc

Trochu ovládá ruce a nohy, snaží se zvedat hlavu, hraje si s rukama, spokojeně vrní, rozlišuje hlasy lidí, umí se usmát, přes den spí míň, v noci déle.

Read the rest of this entry

Abgrejdovaný Ententýky: 52 říkánek a písniček na každý týden v roce

Standardní

V roce je 52 týdnů, takže když své dítě naučíte každý týden jednu, za rok bude umět tohle všechno:) Jsou to samé klasiky jako Skákal pes přes oves, Ovčáci, Vyletěla holubička, Andulka šafářová a další… Starý dva články s básničkama jsem vymázla, tady jsou všechny po kupě a podle abecedy, když ještě přibudou, zas abgrejduju a podle abecedy seřadím a hodím sem.

1.      Andulko šafářová

Andulko šafářová, husičky nemáš doma.

Husy jsou v ječmeně, Andulko, vyžeň je!

Vyžeň je z ječmene ven, dřív než bude bílej den.

Já bych je ven vyhnala, jen kdybych se nebála.

Paňmáma lehce spí, jak se hnu, všecko ví!

Já nesmím z komůrky ven, dřív než bude bílej den.

Read the rest of this entry

Domácí práce, dítě a správně líný rodič

Standardní

Přemýšlíte, co udělat, aby dítě mylo nádobí, nosilo vám snídani do postele a luxovalo? Prostě ho do všeho zapojte co nejdřív, nezakazujte mu dělat cokoli a pomáhat se vším. Chce to hodně trpělivosti, protože na začátku jim to nejde a spíš škoděj… Ale když to i vy berete jako zábavu a užíváte si to, i dítě to tak bude brát, a možná vás ještě bude prosit, zda by mohlo s něčím pomoct.

Pro dítě je dobré, když co nejdřív zjistí, že věci se samy neuklidí, nádobí samo neumeje, že prostě je to práce a dělají ji všichni. S malými předškolními dětmi je ale potřeba dělat vše společně. Vzít je za ruku a říct třeba: „Teď je potřeba uklidit kostičky do krabice, teď je doneseme do tvého pokoje a uložíme do šuplíku“. Vysvětlete dětem, že věci se dělají tak a tak a pak to s nima udělejte. Nebudete mít doma pecivály, co ležej u televize a nakrkle se na vás koukaj, když kolem šmírujete s luxem a chcete po nich, aby zvedli nohy, abyste to pod nima mohla vysát.

Je zajímavé, že čím primitivnější národy a podmínky při výchově dětí, tím víc děti pomáhají a pracují. V Africe asi nesedí děti u compu, zatímco maminka šůruje jejich hliněnou chatrč. Největší problémy to dělá nám v tzv. vyspělém světě. Kdysi to tak nebylo, třeba Josef Lada ve svém životopisu „Kronika mého života“ vzpomíná na dětství, které skončilo ve chvíli, kdy odložily děti plenku. Šup s nima ke kravám a dojit, šup s husama na pastvu, mazej prasatům dát žrádlo, pak do potoka pro vodu a pěšky denně celé kilometry do a ze školy. Nadávaly děti a volaly na linku bezpečí? Ne, bylo to pro ně normální. Našli si v tom svou poetiku, práce patřila k životu a byla i hrou.

Jak na to dnes? Buďte prostě chytře líný rodič

Ne, že byste nedělali nic, ale dělejte míň, ať zbyde prostor na práci i ratolestem. Chcete si číst? Tak si prostě po obědě, až společně  umejete nádobí, lehněte na gauč a čtěte si. Dítě si na to zvykne a už po vás nebude nic chtít. Chcete si přispat? Prostě nevylejzejte v sobotu a v neděli z postele, dokud se vám nebude chtít. Starší děti se nakonec o sebe postarají samy a možná vám časem i začnou dělat snídaně do postele.

Děti, kterým rodiče obrazně furt utírají zadek, se pak v dospělosti nedokážou samy o sebe postarat. Naučte své děti být soběstačnými a získejte pro sebe čas na věci, které vás baví. Zavedli jsme to doma a funguje to báječně. Dcera je nadšená, že je jako velká holka, a že může pomáhat v kuchyni se vším, uklízí nádobí z myčky, utírá prach, třídí odpad. Už se furt neptá, kde má tohle a kde tamto a ať to hned donesu, dojde si pro to sama. Když jí něco spadne, říkáme „Kdo to shodil, ten to sbírá“ a je to.

Neproste o pomoc, nerozkazujte, ať pomohou, když domácí práce budou normální věc, kterou všichni dělají bez díků a proseb, budou to tak brát i vaše děti a vy si budete moci o víkendu připsat, přečíst si pak noviny a dát si snídani, kterou vám připravilo vaše spokojené a samostatné dítě. Protože správně líný rodič má vždycky šikovnější dítě než ten, který doma udělá vše dřív, než se dítě vrátí ze školy.

Fotrinátor, kalící čtvrtky, můj první mejdan a King

Standardní

(tenhle text vznikl skoro před třema lety, když bylo prvnímu kusu teprve pár tejdnů)

Muž si dnes začal říkat Fotrinátor. Jdu na mejdan, bude muset malou obstarat úplně poprvé sám. Ale malá bere nějaký léky a já sama na to přicházela několik dní, jak jí je dát a neudusit jí, jak nezprasit všechno kolem a dostat to do ní všechno. Muž se toho trochu obával, ale dnes machruje, že je Fotrinátor, a že ten strach byla jen póza, vole… Tak ok, mám se prej soustředit na dnešní pařbu. Tak se načínám vínkem (to nekojení má výhodu) a říkám, si, co by to nezvládl. Pohoda.

To jen my amatérský matky dodnes chodíme naslouchat ke kolíbce, jestli fakánek ještě dejchá. To fakt furt dělám. Taky jednou v tramvaji byla malá úplně bledá, byla v kočíku, tak jsem se k ní nemohla pořádně dostat a z dvaceti cenťáků jsem dech necítila, byla studená a já jí s hrůzou začala nahmatávat tep na krku a necítila jsem nic, hejbala jsem jí hlavou ze strany na stranu, ale nic, už jsem skoro nabírala, když se probudila a strašně se lekla, kdo jí co dělá s hlavou. Jsem fakt posraná až za ušima, že jí zabiju, že v mý péči umře. Snad to jednou přejde.

Přežije to moje dítě?

Řada matek říká, že tenhle pocit už nepřejde nikdy. Kamarádka Klárka říká, že je to nejvýstižnější popsání stavu mateřského… Že se naroděj a člověk už se o ně nikdy nepřestane bát. Tak to je paráda, no, v pubertě už snad dech Bertičce kontrolovat nebudu nebo možná už zase jo (kvůli alkoholu).

Read the rest of this entry

Závidím matkám, co venčej ve dvou

Standardní

Závidím
Závidím cestám, že mohou vést,
závidím stromům okolo cest,
závidím loukám srpnový žár,
závidím horám potoků pár,
závidím houslím stříbrný hlas,
závidím mořím prostor a čas.
Modrému mráčku volnost závidím a to věc je zlá,
studentu v sáčku lásku závidím a to věc je zlá.

Tenhle text Jiřího Grossmanna, který zpívá Naďa Urbánková, miluju. Možná je tak smutný proto, že Grossmann cítil blížící se konec. Zemřel nedlouho po napsání téhle písně. Ale jak moc ho chápu, přiznám se, že já taky závidím…

Závidím holkám ve dvou
Nemyslím lesby, těm jejich lásku přeju, ale matkám s dětma, co choděj ve dvou nebo dokonce i ve třech… Já chodím věčně sama. Už 3 roky… Závistivě koukám kolem na dvojice matek s kočárky a dětmi na odrážedlech, nechápu, kde se potkaly…

Read the rest of this entry

Znakování s miminky

Standardní

OBSAH:

  1. Knížka „Jak se domluvit s kojencem a batoletem“
  2. První naše znaky („NE“, „UŽ NECHCI“, „TANCOVAT“, „TMA“, „SVĚTLO“ a „FUJTAJBL“)
  3. Nevěřím na to tvoje znakování
  4. Jak znakovat? „PES“, „JÍST“, „PÍT“
  5. Výhody znakování
  6. Vylučovací metoda neznakujících rodičů
  7. Další znaky („SPÁT“, „MALÁ“, „VELKÁ“, „DUDLÍK“, „AUTO“)
  8. Znakujeme všichni, jen to nevíme
  9. První skutečná slova („TÁTA“, „TETA“, „BABA“)

Když byla naše dcera Berta úplně malá, jednou jsem náhodou na webu narazila na tyhle stránky a pak si i koupila knížku „Jak se domluvit s kojencem a batoletem“. Ale ty stránky by klidně stačily a pak vaše fantazie, které se meze nekladou. V knížce jsem se navíc dočetla jen detaily toho, jak znakování vzniklo a vyvíjelo se ve světě i u nás, a je tam možná návod na více slov, ale můžete si vymýšlet své vlastní znaky a hlavně sledovat dítě, které znaky vám nabízí, a knížku k tomu nezbytně nepotřebujete.

„UŽ NECHCI“

První znaky začala naše dcera Berta používat už v 7. měsíci. Sama od sebe začala říkat „UŽ NECHCI“ alias „NE“ při jídle a pití. Prostě když už měla dost, začala kroutit hlavou ze strany na stranu lehce jako by říkala NE. Dřív jsem jí cpala jídlo až do dna, potom do jejího syta.

Read the rest of this entry

O plavání kojenců a batolat

Standardní

Dcera Berta, 8 měsíců

Část textu jsem si vypůjčila na stránkách klubu Terezka

OBSAH:

  1. Co je kojenecké a batolecí plavání?
  2. Prevence před utonutím
  3. Miminka pochází z mámina bříška, voda je pro ně přirozené prostředí
  4. Syn už je do Terezky přihlášen taky
  5. Kdy začít?
  6. Takové domácí plavání
  7. Dvě proti: nechci dítěti potápět uši a bojím se infekcí v bazénu
  8. Jak vybírat, kam chodit?
  9. Co by měl splňovat bazén?
  10. Jak to mají v klubu Terezka?

Co je kojenecké a batolecí plavání?

Nepředstavujte si, že dáte dítě do kurzu a za týden k vám přikrauluje přes Slapskou přehradu. Plavání pro mimina a malé děti je seznamování s vodou, cvičení ve vodě za pomoci rodiče, dítě se učí poznávat vodu a nebát se jí. Rodič ho drží v náručí nebo si dítě posílají s lektorkami plavání pod vodou, učí se padat do vody nebo jen splývat.

Prevence před utonutím

Plavání slouží jako prevence před utonutím, učí respektu k vodě. Slouží jako základ pro ostatní sportovní aktivity. Někdy totiž k vybudování strachu z vody stačí nenadálý pád do vody, někdy nejistota rodiče, která se nevědomky přenáší na dítě, někdy strach z veliké vodní plochy apod.

Read the rest of this entry

Dřív jsme byly depešačky, dneska deemačky

Standardní

Em minivydání

Tak to vtipně shrnula moje ségra, dříve zapřisáhla depešačka (pro mladší generace vysvětlení, před revolucí za hlubokého komunismu frčela kapela Depech Mode, která se oblíkala do černýho jen, fanynky chodily taky v černým a nosily účesy kratší načesaný ježoury). Dneska ona i její kamarádky, které taky kdysi chodily výhradně v černém,  nakupují pro své ratolesti v drogerii DM a je to pro ně taky tak trochu droga a kult. Nedivím se. Na radu ségry jsem si tam založila zákaznickou kartu a nákupy tam miluju, jinak nakupování nesnáším.

PS: DM mě neplatí za reklamu, fakt to tam mám ráda

Read the rest of this entry